Pořídili jsme si Vari systém, sekali trávu pro králíky, obdělávali zahrádku pluhem a rotavátorem. Všechno fungovalo, až s věkem přišly zdravotní problémy. Stal jsem se čekatelem na výměnu kyčelních kloubů a začal nezvládat. Najednou manželka přišla s nápadem: Tak to prodáme a půjdeme do činžáku. Představa, že dalších třeba 15 let budeme místo pod třešní sedět u televize a místo bzučení včel poslouchat moudra politiků, mě přivedla na myšlenku pořídit si techniku, za kterou se nemusí běhat. Kamarád na Vysočině má malou Kubotu, seká louky, suší seno, balí malé balíky pro ovečky. Chtěli jsme taky něco takového. Protože jezdím po bioplynových elektrárnách, začal jsem se vyptávat. Většinou mi známí doporučovali starší stroje kdoví odkud, některé i repasované, ovšem často jen barvou. Až mi ve Velšovicích prozradili, že mají traktory KIOTI a že jsou spokojeni s technikou i servisem. Cesta mě přivedla do Hrubčic. kde jsem narazil na firmu P&L. Zašel jsem se podívat, co prodávají, jak se chovají k zákazníkovi a podobně. Potom jsem si naplánoval cestu do Českých Budějovic na Zemi živitelku, obešel jsem stánky a sháněl informace, vyptával se. Navštívil jsem snad všechny a pouze u dvou jsem byl spokojený s přístupem prodejce. Jedním z nich byla firma P&L a stroje KIOTI, jež prodává. Bylo rozhodnuto. Traktor jsme koupili, používáme ho nejčastěji jako dopravní prostředek a jeho hydraulickou lžíci místo kolečka. Máme pluh a brány, chystáme se pořídit sekačku na vysokou trávu a obraceč. Kamarád zámečník vyrábí držák na přední závaží a taky otočný jeřáb do trojbodu s navijákem pro manipulaci s úly. A já si chystám na jaro držáky na ochranný rám, do kterých by se daly upevnit lopata, hrábě a další zahradní nářadí. Nůžky na větve a sadařský vosk už místo mají. Teď kácím další ořešáky a pomáhám si taky traktorem, mám sice ten nejmenší model řady CS, ale odvede práci za tři lidi.“